UMĚLECKÉ KOVÁŘSTVÍ        galerie                              

 

 

 

 

Kovářství,  jak jsem ke svému údivu nedávno zjistil, má v naší rodině malou, ale přesto tradici.

Můj děd, kterého jsem nepoznal, byl dřive než zemřel a ještě dříve než se stal policajtem

v poválečném pohraničí, vesnickým kovářem. Muž nevelké postavy, ale velké síly, který

prý dokázal ze studny po žebříku vynést prase, které tam spadlo.

Takže to asi on, odněkud zhůry, vnuknul synovi  tu podivnou myšlenku - stát se kovářem.

Do té doby jsem o tomto řemesle nevěděl nic, ovšem postava vousatého kováře v kožené

zástěře v záři ohně mi vždy imponovala. Hned od začátku jeho studií jsem se začal živě zajímat

o tento obor a můžu myslím bez uzardění a směle prohlásit, že nebýt syna, kovat nože

by mě asi nikdy nenapadlo.

 

Jak si synek usmyslel - tak se stalo a v roce 2005 odmaturoval

na Středním odborném učilišti řemesel v Třebíči - obor umělecký kovář.

 

A tak jak v nožířině si pořád ještě připadám jako mistr na dílně, v klasické kovařině jsem

pouhým tovaryšem :-))

 

Mnoho děl jsme ještě nevyrobili, pokusím se je nafotit a umístit do galerie,

pro začátek synkova maturitní práce - barová stolička

 

 

 

 

Strýci se podařila najit fotka mého děda - kováře, z dob jeho vojančení.

Nápis u nohou hlásá: V Mohelnici na ukončení voj. pr. 13. 1. 36

Děda je samozřejmě ten frajer zhruba uprostřed v bílé košili se založenýma rukama ...